Fresh start...every year..every day..every second...

Jak se máte krásky?

Daří se daří? Už to bude rok, co jsem založila tento blog... je to možné?

Za ten rok jsem mohla mít tak o 10 kilo míň :D

Znáte ten pocit, když vás přepadne hrozná chuť rychle shodit na váze a máte dojem, že dokážete setřepat třeba 2 kg za týden a do měsíce budete jak lunt... A pak si uvědomíte, že hubnutí je dlouhodobý proces a ti lidi v pořadech hubnou rok... pak jim všichni tleskají a oni vypadají fantasticky..a tak hubnutí odložíte na další den, protože přece na to máte rok! :D

Když jsem zakládala blog, bylo to zrovna období státnic a já jsem seděla na zadku a ze stresu jedla pořád těstoviny. Bylo pro mě samozřejmě důležitější zvládnout své studentské povinnosti a udělat babičky pyšné....ale po tom všem jsem vážila 64 kg.

Dnes jsem stoupla na váhu a mám 58,8 kg....a nejsem spokojená se svým tělem... Už by přece měl být čas na ten potlesk z hlediště...a není :(

Moje štíhlé kamarádky mi stále občas naznačí, že jsem silnější, než bych mohla být. A co je hůř...občas mluví ošklivě o nějakých dalších svých kamarádkách...že by byly krásné, kdyby konečně zhubly...že jsou tlusté a je to hnusné.....když jsem se s jednou takovou nedávno seznámila, mohla být tak o číslo nejvíc dvě větší, než jsem já...a byla krásná...a bylo mi jí líto, protože o ní někdo takto mluví..a pro mě to bylo to první, co jsem o ní věděla...
...co myslíte, že ta holka věděla jako první o mně?! ...bojím se hádat..

Jak můžou všichni být tak hrozně zaslepení a hodnotit lidi podle čísla kalhot? To, že se chci dostat já sama trochu do formy přece neznamená, že do té doby nejsem plnohodnotný člověk :(

Ale proč všechna ta sentimentalita... blíží se další státnice :D A já se chci od těstovin s hráškem držet dál! :)

Nechci přibrat těch 5 kg zpátky :( Naopak, chci slyšet ten potlesk!
A zbavit se ještě těch 4 kil do své "vysněné" váhy. O váhu ale nejde..chci se už konečně cítit dobře...hlavně v plavkách...a to období se s tímto globálním oteplováním blíží sakra rychle :(

Konečně jsem se vyfotila...Abyste konečně viděli, o čem je tu řeč. Zítra fotku trochu oříznu, ať nevidíte i to, co nechcete :D

Tohle už musíme dobojovat!

Vím, že mám široké boky a musím to brát tak, že úplný lunt ze mě nebude... Ale tu celulitidu na zadní straně stehen ničím neomluvím :)

Dost dlouho fungoval můj zázračný cvičební stroj. A jemu stále vděčím za největší část vypocených kil, ale musím se přiznat, že už to nestačí :(
Začala jsem tak dost analyzovat svůj jídelníček...a tedy, jím celkem zdravě! Když na to myslím...já dokonce na zdravé jídlo myslím i v momentě, kdy si nakládám na talíř hranolky a smažák..

To si tak přicházíte k jídlu a říkáte si "dám si salát, dám si salát, dám si salát........SMAŽNÝ HERMELÍN, PROSÍM" :D

Tak jsem se vykecala...a zatím neřekla hlavní pointu :D

Dostala jsem knihu.... nejspíš kvůli mé lásce k Gillian McKeith - Boot Camp :) Dostala jsem ji od svojí sestry, protože prý o ní až moc často mluvím.... Joj, já budu sečtělá :D...a tlustá :(

O této knize jsem tady už někdy mluvila. Hlavně v létě.. tuším v srpnu. Moje dva články souvisely s touto knihou, protože jsem někde na internetu objevila pár stran této knihy. Byly to články You should change something...  a If you want something...

Je to 14ti denní trénink, který má vést ke změně vašeho životního stylu.


Každý den dostanete několik úkolů. Na začátku vás ale Gillian neváhá upozornit, že se nic nezmění, pokud nebudete dodržovat všechny její rady...písmenko od písmenka...

První den!

První den si založíte svůj hubnoucí diář :) Na první stranu napíšete "PROHLÁŠENÍ O SVÉM ZÁMĚRU" (declaration of intent)
...asi jsem to mohla přeložit trošku líp, ale takhle večer už nemám sílu :D Těším se na vaše nápady v komentářích :)
Tuto deklaraci mám zmíněnou už v těch článcích. Prostě napíšete, čeho dosáhnete. Uvádím tam i několik příkladů jako  "Budu šťastnější" "Konečně se budu cítit dobře" "Budu sexy :) "

Na dalších dvou stranách si odpovíte na testy, které najdete v článcích zmíněných výše....to je pro kontrolu...jestli se po Boot Camp něco změnilo...

Zapíšete své míry.

A popíšete svůj vztah k jídlu..co pro vás jídlo znamená..jestli jste "pojídač svých citů" nebo líná veš ... musím uznat, že to je moc dobrá sebereflexe... Vidět černé na bílém, jaký je můj vztah k jídlu...proč vypadám, jak vypadám... A jestli jako já, řešíte své stresy pečivem a sladkostma... přiznat si chybu je první krok :) (asi dvoumiliardovýšestmilionůdvěstětisící první krok :) )

Nakonec Gillian píše, že se máme podívat do svého kalendáře, kdy budete mít čas příště zajít na nákup... Já můžu v pondělí, kdy vy? :)

Zítra si sepíšem nákupní seznam a podíváme se, co tam má Gillian naplánováno na den druhý :)

Ani se mi to po sobě nechce číst, ale nechci vypadat jako hloupý vorvaň ;)

Držím nám všem pěsti...jsem ráda, že jsme taková velká velká velká skupina. Nemusím vědět, jakou hudbu máte nejraději a co děláte pro svou obživu... ale záleží mi na tom, abychom všichni zdárně dosáhli svých snů :) A vím, že se podpoříme ;)

Tak dobrou noc a zítra tady :) a nechce se mi to číst :D

A Zooey je krásná, proto je dnešní inspirace :)

To train or not to train...To be or not to be :)

Asi jsem to už zmínila v minulém článku, ale díky svému neustálému přecházení nemocí, kysnu už skoro týden doma s antibiotiky.

A se zkouškovým :( Už aby to bylo za mnou..opravdu jsem tohle období moc nevychytala. Představovala jsem si, jak to bude všechno klapat. Jak místo běžné prokrastinace budu mezi učením páchat aspoň tu cvičební a v únoru přijdu do školy jako jeden velký pevný mrož! A ono nic. Polehávám, pojídám, smrkám a umírám bolestmi hlavy.

Možná po těch dvou odstavcích doufáte, že se tenhle článek nebude ubírat kňouravým směrem "já mám bebíí" ... (tohle mě docela pobavilo bebí je oficiální? )
...a doufáte správně :)

Dnes sice pokašlávám, až mě musel přítel v 8 vyhnat z postele, aby se po mé prochrlané noci trochu ještě dospal...ale cítím se líp, tak mám roupy a přemýšlím, jestli si aspoň trošku, mírně, malinko, nezacvičit.

Nechci vypadat po týdenní nemoci takhle:

A že k tomu nemám daleko :D

Ale než jsem naskočila na svůj ohnivý stroj a chrchlala chvíli taky někde jinde než v posteli, dala jsem se do hledání, jestli je to dobrý nápad... :(

A není :( K tomu taky směřuje dnešní článek, jestli jste někdy v nemoci taky pomýšlely na pohyb větší než z postele k lednici a zpět, čtěte dál :)

Podle všech možných zdrojů, co tu už od 8 prohledávám, jsme na tom se cvičením takto (jen bych ráda dodala, že nejsem doktor a nikdy jsem být nechtěla :) ):

Pokud vás trápí jen malá rýmička, převážně tedy nemoc od krku nahoru, můžete ještě cvičit. Muži na svých kulturistických blozích dokonce tvrdí, že jim cvičení při rýmičce pomáhá rychleji se uzdravit a je to období, kdy podávají nejlepší výkony. Doporučeno tedy je nasadit víc vitaminů, hodně pít a klidně posilovat. Určitě vám to ale nedoporučuji, pokud chodíte cvičit někam do posilovny, to by podle mě mohlo váš stav ještě zhoršit....totiž.. představa, jak tam popotahujete sopel a kýcháte bacily, by vám mohla přivodit i činku v hlavě od některého z vašich spolucvičitelů...to je jasné zhoršení stavu..
Určitě také musíte myslet na to, abyste už nikde víc neprochladly. Žádná miss propocené tričko venku v - 15 mrazech...

Co cvičení při chřipce? Naše tělo potřebuje spoustu energie, aby se vypořádalo s nemocí. A když si představíte, že se při posilování musí imunitní systém prát se svaly o živiny...čímž nebude mít ani jeden dostatek...je jasné, že cvičení už nepadá při chřipce v úvahu. Imunitní systém potřebuje pro svůj boj s infekcí také bílkoviny, které stimulují a koordinují zánětlivé děje...a bere si je samozřejmě ze svalů... (jupí jupí, mám výmluvu, proč vypadám teď jako želé :D ). Když se i tak vydáte cvičit, bude imunitnímu systému mnohem déle trvat boj s nemocí. Co hůř, může se vám infekce zhoršit a šířit se dál po těle. Někdo v diskuzích dokonce říkal, že bral chřipku na lehkou váhu, posiloval, posiloval a infekce se mu přenesla do stehenních svalů...a na dlouhý čas měl doposilováno. Tohle se opravdu nevyplatí. Snížit zátěž určitě nestačí.

Po nemoci je prý dobré dát si ještě týden klidu. Další týden jen mírné cvičení...a budeme zase zdravé ako repa :)

Když jsem psala tu poslední větu, říkala jsem si, že nevím, jestli týden ještě vydržím. Ale jak hlásají všechna hesla nás zoufalých mrožů, co se snanží hubnout... NENÍ TO DIETA, ALE ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL... musím udělat to, co je pro mě to nejzdravější..

Chybí mi cvičení :( Chybí mi i ten pocit, že jsem možná štíhlejší než den předtím. Ale možná to je i dobrý způsob, jak se naučit konečně zdravěji jíst a nespoléhat se jen na cvičení. No, snídaňovou bábovku už mám v sobě, pojďme se soustředit na zdravější oběd :).
(Ale tady je recept, je to ta nejlepší bábovka na světě: Nejlepší tvarohová bábovka na světě :) )

A ještě vám sem chci dát odkaz na youtube..stydím se, že jsem tato videa našla až dnes. A je dost možné, že někdo další o nich nemá páru :) Jsou to krátké vstupy s Jillian Michaels, která odpovídá na nejrůznější dotazy nás obyčejných vypapkaných smrtelníků. Mimo jiné se právě v tomto videu vyjadřuje ke cvičení při nemoci :)

Jillian M. rocks :)

A malinko motivace:

Takhle nějak jsem teď na tom asi já..myslím tu první fotku :(

Omlouvám se, jestli vám některé z nich připomínají už spíše chodící anorexii..já ji rozhodně nepodporuju, jen je někdy dost složité najít "štíhlé děvče" tak, aby jí někde netrčela kost :)

I hate exam period... I hate myself

Dnes mám den blbec...ale opravdu velký..

Ani moje milovaná "cheer up" písnička mi dnes nepomůže :(

Ráno jsem úspěšně nezvládla zkoušku..už aby tohle zatracené zkouškové bylo za mnou, jen sedím na zadku a mám chutě.. a do toho občas práce se vším tím jídlem v kantýně... Jsem už tak tři týdny v kuse nemocná a tak nemůžu ani cvičit, protože bych se na tom pekelném stroji uchrchlala k smrti :( a tak jsem zase přibrala.. :((  Tak nevím, jestli víc dělá můj den blbec fakt, že jsem přibrala (zítra se zvážím, dnes by mě to mohlo zabít) nebo ta zkouška...spíš ty špeky :(

Ale je to jen přechodné..určitě :) zkoušku zvládnu příště a špek vyběhám. Jen se to dnes nějak nahromadilo.

Spíš tak přemýšlím, když jsem teď ve stresu, zase špatně jím a už tři týdny se nedokážu vyléčit. Je na čase dát si nějaký detox...propláchnout tělo.. musím mít v sobě něco opravdu hnusného..jinak bych přece už byla krásná, štíhlá, zdravá a usměvavá.. a nejsem..

Nějak v poslední době přemýšlím, jestli je možné jídlem vyléčit rakovinu a různé nemoci. Jestli si všechny ty nemoci opravdu zhoršujeme jídlem. Gillian McKeith tím začíná svou knihu You are what you eat. Když vypadala jako Míša Kulička, setkala se s člověkem, který se jídlem vyléčil z rakoviny. Myslím, že to bylo zrovna raw food (jídlo v syrovém stavu).

Je to začátek knihy a nejdřív to ve vás vyvolá trochu pochybnosti (když držíte knihu svými tučnými vorvaňkovými prstíky).

 Ale minulý týden mi kolegyně v práci vyprávěla o své kamarádce, kterou poslali doktoři domů umřít. Ona to nevzdala a šla k nějakému alternativnímu lékaři/poradci... Dnes se její strava skládá převážně z vařené mrkve a dýně...a je zdravá..

Zamysli se nad sebou, Ivanko...kolik zeleniny jsi za poslední týden snědla a dala tak tělu potřebné enzymy, které tělo potřebuje pro všechny ty správné trávicí pochody?

Jsem smutná, že jsem zase přibrala. Pořád se vejdu do kalhot, ale bývalo to lepší :(

Co teď? 

Tyhle holky takové trable asi neřeší..nebo? :)